Aktuálně

 
Back to top

Bohuslav Večeřa: Jak mi internet pomáhá čelit zdravotnímu handicapu

 Je všední uplakané dopoledne, sedím si a přemýšlím. Jak ten čas letí a jak se to tak najednou stane, že za človíčkem – sportovcem, turistou plného i jiných zájmů přijde z ničeho nic „kamarádka na furt“ – RS – dosud nevyléčitelná nemoc a zabrzdí ho v rozletu. Poskakovat po hřišti jde zprvu hůř a hůř, až už to nejde vůbec. Dlouhé procházky přírodou jsou ty tam – dvě stě metrů = celodenní výlet, ale: „Díky nemoci alespoň za ně“. Jsou jiní, kteří nemají ani to štěstí! Ale času je najednou dost a hlavou bloudí myšlenka – CO S NÍM? Probírat se pořád už dříve vzniklými sbírkami čehokoliv (např. pivní tácky a etikety, vypalované turistické známky, zvonky z navštívených míst apod.) po druhé, po třetí, po… přece jen nebaví. A akvárium zase toho času tolik nepotřebuje.

Moment, už to mám! Vždyť já jsem vždycky trochu záviděl těm, co to umí s počítačem. Co si ho takhle konečně pořídit a zkusit proniknout do jeho tajů? Ale mám zažité to, že když se do něčeho pustím, tak aby mě to bavilo, musí to mít nějaký rozumný cíl. A i ten se brzy našel. Naše dobrovolné sdružení – ROSKA - v době mých počítačových začátků zrovna nemělo nikoho, kdo by jí zpracovával webové stránky. Nikdo nemá čas je dělat? Budu je tedy dělat já, naučím se to!

A jak jsem řekl, tak jsem udělal. Využil jsem své děti, jejich partnery a své, problému znalejší přátele. Obrnil jsem se trpělivostí, tu ostatně měli spíš asi oni se mnou. Zpětně jim za to ještě jednou děkuji. Nejprve jsem se naučil v internetu vyhledávat. Dnes si najdu různé zprávy, ať už z domova nebo ze světa – šetřím nohy, nechodím kupovat tisk. Před návštěvou čehokoli (ať prodejna, galerie, restaurace, provozovna, dílna apod.) se podívám do internetu na adresu a na otevírací dobu, abych nešel zbytečně. Objevil jsem tajemství mailování i jiných možností (např. facebook, badoo apod.) konverzace s přáteli. Spojení se s celým světem mi umožnil SKYPE slovem i obrazem a rádia už vlastně poslouchám za pomoci internetu v počítači z celé naší zeměkoule. Postupně jsem se taky naučil s webovými stránkami pracovat a vkládat sem jednotlivé zprávy.

A mezitím čas běžel a já jsem postupně přidával cosi málo ke svým zatím skromným počítačovým znalostem. Na našich akcích taky fotím, to je ostatně další věc, kterou jsem se kvůli nim musel naučit. Přišel jsem totiž na to, že je to praktičtější, než žadonit zpětně o fotky od ostatních. Ale dnes v době digitální fotografie to zase není, myslím, nic tak složitého. I když mnohý „profík“ by se mi určitě vysmál a moje výtvory by hodil do stoupy, ale jako dokument akce snad stačí. Z vytvořených fotek pak na počítači vytvářím koláže. Ty i jednotlivé fotky potom různě ořezávám, zvětšuji nebo zmenšuji a pro potřebu reportáže doplním ještě textem. A s jakým výsledkem? To na nich (www.roska-jihlava.cz) můžete posoudit sami.

Jsem připraven, a rád přijmu, i případnou kritiku. Ale ať je jakákoliv, řeknu vám - stejně je pro mne důležitější to, že při uskutečňování našich webových stránek musím zapojit hlavu při vytváření obsahu (cvičím mysl), ale že si při tom i rád  nechám poradit. Podstatné je udržovat ve své mozkovně i postupy vkládání jednotlivých jejich částí (opět cvičím mysl). A v neposlední řadě nesmím zapomenout ani na to, že psaním nutím cvičit prsty (jemná motorika), i když „datluji“ jen jedním, ale střídám je, při ovládání klávesnice. Prostě se snažím tý zrádný potvoře – mojí nemoci nepolevit a nelenošit.

 Již zase mám náplň dne. A taky jsem zjistil, že už zase není času na nudu, neboť žijeme přece jen jednou.