Jan Hegr: Kurník e-shopa

Vtipů na téma muži a jejich nechuť či neschopnost nakupovat sice není tolik, jako těch o blondýnkách či policistech, ale přeci jen dost na to, aby z nich jeden usuzoval na jistý stereotyp. A skutečně, z mého okolí znám jen málo pánů, kteří se tomuto pravidlu vymykají a výjimku netvořím ani já sám. Naopak o ženách a nakupování se toho naplácalo už tolik, že to vtipné být přestává, ale s tím jistě také máte své zkušenosti. Proto je možná překvapivé, že s manželkou, Katkou, se o výsadu jít na nákup pečlivě střídáme, ježto i ona k tomuto procesu nutnému k chodu domácnosti pojala zásadní odpor.

K tomu došlo záhy poté, co jsme se začali pokoušet domluvit s pracovnicemi blízkého supermarketu, byly-li by tak ochotné a doprovázely nás během nákupu. Katka byla dojmu, že jsou na ni protivné a na mě že určitě nejsou, protože se jim zželí chudáka, kterého manželka vyhnala do obchodu jen se seznamem a chabými znalostmi, proto by se naše střídání mělo vychýlit na mou stranu, já opáčil právě oněmi chabými znalostmi a hájil férový poměr.

Jednou ale natrefila na dámu, ze které neochota přímo prýštila a krom toho i její povědomí o zboží bylo věru žalostné. Během jejich pouti mezi regály místní rozhlas inzeroval, že oplatka Delisa je v akci. Když o ni tedy Katka projevila zájem, paní jí odvětila, že o takové nikdy neslyšela. Teprve po argumentaci právě dozněvším hlášením a nápovědě, že bude označená, když je v akci, se uvolila nahlédnout mezi sladkosti a se suchým „aha, tady“ cos mrskla do košíku. Dávno po zaplacení jsme zjistili, že sáhla po tyčince Deli, která mimochodem v akci nebyla.

Nu, pak jsme dostali echo, že je ve slevě müsli, které rádi snídáváme, a řada byla na mně. Na ochotu mé průvodkyně si stěžovat nemohu, ale vybírání bylo jistě oboustranně vyčerpávající. Prý je tam toho spousta. Poptal jsem se tedy na müsli Emco, dostal na výběr ze čtyř příchutí a skutečně i něco odnesl k pokladně a zaplatil. Doma jsem však zjistil, že místo šesti krabic müsli Emco mám šest krabic jakýchsi moučných vloček od Nestlé, nebo kýho výra.

Jste-li z doposud přečteného unaveni, dokážete si jistě představit, jak unaveni jsme byli my. Bylo jasné, že se něco musí změnit. Rozhodli jsme se tedy vyzkoušet nabídku Tesca, které umožňuje si potraviny navybírat po internetu a nechat přivézt domů.

Povím vám, z toho proklikávání mezi kategoriemi, studování popisků, složení, porovnávání cen a podobně jsem byl brzy zmlácený, jako kdybych obchodem skutečně procházel. Také jsem užasnul, jaké viktuálie jsem požíval v milosrdné nevědomosti, co stojí v kolonce složení na jejich obale. Ano, i slepota má své, diskutabilní, výhody.

Ovšem zaplnit takovou databázi produktů není žádný med, proto v názvu zboží často narazíte na zkratky – mnohdy dosti radikální – a popisky zhusta chybí. Že TS je Tesco a TV Tesco Value, jsem pochopil bez potíží, ale dodnes nejsem schopen dešifrovat zdaleka vše. Potřebovali jsme pořídit i kakao a zrovna jedno vhodné jsem objevil v akci, skrývalo se pod názvem „NAT.PRE.TRU.400g DOZA?KAKAO“. No co, bylo ho dost, cena byla rozumná, tak jsem ho vzal.

Když jsem pak roztřídil dovezený nákup, v ruce mi zůstala zajímavá plechovka. Pravda, z názvu lze vyvodit, že kakao bude v nějaké dóze, ale když ona vám tak zvláštně chrastila. Takový zvuk by jeden od kakaa neočekával, a to ani kdyby uvnitř plechovky bylo v pytlících. Záhadu jsem přednesl Katce a rozhodli jsme se věci podívat na zoubek a otevřít dózu hned, a ne až bude kakao potřeba. To se ukázalo jako správné rozhodnutí, neboť uvnitř byly trubičky plněné kakaovým krémem. Mňam!

Tak nevím. Pomohl mi ten internet?