Jarmila Vojtěchová: Internet, mobil, moje stáří a kamarádi

Vlastně co to je stáří, když je schopnost stále o něčem přemýšlet, učit se a mít život rád. Takový jaký je, poznamenaný nemocí  se ztrátou sluchu a špatnou pohyblivostí. To si nepřipouštím, když mohu sedět a něco malého tvořit, posilovat paměť, která je již také hodně obroušená, zapojovat fantazii a hlavně cit. 

Ten starý není, naopak, řekla bych, že je stále velice silný. I internet a mobil jsou mí kamarádi již dost dlouho, abych měla snahu se v nich pořádně vyznat, jenže  to by vše bylo velice jednoduché, kdyby se stále jejich technologie nerozvíjela, nevznikly nové programy.  Někdy mám pocit, že vše moc rychle utíká a zůstávám stát. Moje zvědavost je silnější, tak jsem rodinou napomínána, ať nezkouším něco, co dobře neznám. No jsem prostě tvrdohlavá a deru se dál.

Další můj kamarád je korela bělohlavá a říká si Davídek. V mém životě již tito papoušci svou roli hráli. A andulky také.  Náš Ferda se vyznamenal výrazně, když jsem si pořídila první mobil. Nastavila jsem si tam vyzvánění "POZOR SI DEJ", které perfektně dokázal napodobovat, nechávalo mne v klidu, ale manžel ze zlobil "už ti zase někdo volá", samozřejmě nevolal, tak jsme se hádali kvůli chytré andulce.

A můj nový kamarád, který mi dělá společnost i nepořádek, mluvící a hrozně zvědavý, našel zalíbení v počítači, Moc ho zajímá monitor, když píši a naskakují tam písmenka, která hodnotí a moc se rozčiluje - co při tom povídá, nevím, špatně artikuluje.  Když pak tisknu, je skoro přilepený na tiskárně, jak ho lákají zvuky, které tato, také letitá dáma vydává.

Doslova číhá, až papír vyleze, to schytám pár ostrých ran jeho zobákem, jako kdyby chtěl říct, co se mi do toho pleteš. Pak se snaží do tiskárny vlézt…No, je to uličník. Nejvíc se zlobím, že mi ozobává myš a dokáže si sednout na klávesnici přímo na DELETE. A vše napsané je pryč.

Musím se přiznat, že má tvrdohlavost, daná mým měsíčním znamením, mne že stále postrkává dopředu. V různých intervalech.

Když si koupím nějaký časopis a tam se dočtu zajímavé věci, tak je zkouším.  Nejprve jen kouknout a dost, pak to prodebatuji s chytřejší hlavou, kterou má buď bratr, dcera, vnučka, nebo synovec. Je to proto, že mne považují za tak starou, že to přeci už nepotřebuji, a na co to budeš potřebovat atd.  Mlčím, jen se usmívám, stejně je to moje heslo pro každý nový den.  Hlavní je, že pokud se mi něco pokazí, zase volám já SOS a oni chyby napraví, nebo řeknou, máš už starý program, chtělo by přeinstalovat, nebo potřebuješ nový počítač. Jistě,  říkám, tak se o to postarejte v nejbližším termínu. Nakonec je lepší umřít smíchy, než vzteky.

Velkou radost mi dává možnost psát, kopírovat a spolutvořit náš Seniorský občasník. Dáváme do něho vše, co je zajímavé, poučné i humorné, případně i hezké obrázky.  Nejen já jsem někdy zde smutná, tak jsme se dohodly ve zdejší knihovně, že to ostatním neuškodí.

Pokud bych se zastavila u samotného internetu, vítám možnost mít přehled a zpráv, možnost najít si i články, které mne zajímají v některých časopisech, jako je GONG, MŮŽEŠ, ale i dalších. Vidím v tom i výhodu, že nemusím mít doma regál na vše, jako dříve.

Ještě než jsem před dávnými roky onemocněla, úlohu počítačů jsem znala a obdivovala. Nyní bych si moc přála, aby se projevoval jako opravdový kamarád a nebyl místy můj nepřítel.

Potřebuji ho, pomáhá mi překonávat určité útrapy a kontakt s okolím, se světem, a umožňuje mi stále něco nového poznávat. Kontrolovat pomocí antivirových programů se daří, ale před hloupostí jen málo.