Jaroslav Čajka: Čtyřprocentní!?!

Tak si holky představte, on ten můj přítel má kamaráda. Fakt, nevím, co mám dělat. Prý spolu to máme jasný, máme na to papíry, tak co chci.

Už mne to docela rozčiluje. Prý je velmi citlivý na doteky. Já snad taky. Ale on prý je rychlejší. To není tak jisté. A pořád s ním mluví. Ptá se jej i na naprosté blbosti. Prý kam půjdeme. No to mu klidně můžu určit i já.  To on zase že ne, že já si vybírám jen podle sebe.

Pořád jej hladí, mluví s ním. Jo, i mu cosi diktuje. A včera tu hospodu taky vybral podle toho jeho kámoše. Já preferuji lepší, tam to pěkně vonělo. Ale on ne, že kámoš řekl, že to bude až ta za rohem. To mne vskutku naštvalo, ani jsem nic nechtěl. Ani vodu – vzteky.

A pořád se s ním radí. Úplně o všem. Kdy jede vlak (to se mne nezeptá, zda já vůbec někam chci). Dokonce ten kámoš dělá tak chytrého, že mu radí i co nakoupit, nebo, a to je už drzost, mu říká i jaké bude počasí. Ha a ještě kontroluje, kolik jsme udělali kroků na vycházce. Asi žárlí. I když je stejně většinou s námi. Nevím, o co mu jde.

Stejně se přítel za něj asi i trochu stydí. Protože venku si každý spíš všimne mne. A pozdraví a vůbec se ke mně hlásí.  Toho kámoše ale ten můj Jaryn schovává. Pravda, někdy se s ním i chlubí. To zase ano. Ale je to spíš někde v hospodě, nebo mezi podobnými „blázny“ jako je on. To pak si na mne málem ani nevzpomene, jen vychvaluje, jak se s tím kámošem seznamoval, jak si bezvadně rozumí, jak on mu pomáhá. A já jako kdybych tu ani nebyl.

Holky, fakt mne to štve.

Ale já mu to jednou ukážu, kdo je pro něj důležitý! Pěkně jej povedu a on trefí hlavou do sloupu a hned se mu rozsvítí! Já mu dám pořád jen se mazlit s tím mobilem blbým! Já jsem vodící pes Hope a já su tu důležitý!

Jo, novinka, prý není čtyřprocentní. To už jen čtyři procenta lidí nemají mobilní telefony. A on, ten můj přítel Jaryn, ten skvělý chlapík jej má, umí s ním a vůbec nevadí, že ten mobil je dotykový a že on ten můj nevěrník je nevidomý. Tak já jsem na něj vlastně pyšný. Ale ono se to někdy plete.

Čau dámy, my musíme ven. Páníček se už dost dlouho koukal na toho kámoše a zase cosi objevil. Tak to jdeme prubnout. Pá, já musím. Třeba se tomu ukecanému mobilu podařilo najít hospůdku se psím meníčkem. Jednou se mu to už podařilo! Tak páníčku, jdeme, jdeme…