Michal Vidura: Velký třesk

T = mínus 50 dní

Už měsíc intenzivně zkoušíme a je to síla. Zkoušky jsou dlouhé a úmorné, ale pomalu to začíná mít nějaký tvar. Je to trochu risk zkoušet hlavní roli přes Skype, ale Petr by těch 80 kilometrů jezdit nemohl. Zkusím záznam příště nahrát na disk a zrychlit. Mohlo by to být vtipné. Statický záběr vozíčkáře, co stojí pět hodin nehnutě na stejném místě, zatímco kolem se všechno mění. Pomalu se stmívá, občas se mihne žena, kolem pobíhají jeho divocí kluci, kteří sem tam udělají nějaký ten ksicht do kamery, a on, jako tichý blázen, jen memoruje text.

T = mínus 30 dní

Tak za měsíc už hrajem. Neuvěřitelné. Plakátek mám hotový. Našel jsem na netu obrázek vějíře z 16. století a stáhl jeden barokní font. Dneska jsem rozeslal pozvánku e-mailem, vytvořil událost na facebooku a poslal plakátek paní Urbánkové do tiskárny. Už se známe pár let a ještě jsme se neviděli. Vše posílám přes FTP a pro hotové tiskoviny posílám asistenta, neb jejich sídlo je těžce bariérové. Vůbec teď sjíždím všechno, co se týká baroka. Obrazy, nábytek, tapety, květované vzory, módu, hudbu. Hodit se může skoro cokoliv, co by mohlo pomoct vyvolat u diváků ten správný "barokní" pocit. Divadlo je magické v tom, že se zde slovo stává skutkem. Je to kouzlo, ve kterém je na začátku jen pár stránek umazaných od inkoustu a na konci divadelní kus, který tak či tak zasáhne do života spoustě lidí.

T = mínus 7 dní

Týden před premiérou je vždycky kritický. Před pár dny mi napsala kostymérka, že se omlouvá, ale na práci pro nás nemá čas. Naštěstí jsem ukecal Peťu, která má pro scénografii úžasný cit. Byla s holkama prohlédnout barokní šaty, co jsem našel v půjčovně na netu. Trochu mě štvalo, že jsem je kvůli schodům nemohl vidět naživo, ale poslala mi na mobil fotku i s náhrdelníkem. Hned jsem volal zpátky, ať to vezme. Dnes jsem měl asi třicet telefonátů. Mobil je nejdůležitější pracovní nástroj režiséra. Volala i paní Urbánková, že mám u posledního listu programu posunuté ořezové značky. Vzpomínám, jak mne před pár lety podobná zpráva rozhodila, ale teď už vím, že je to otázka pár kliků myši. Tohle všechno mě naučilo divadlo. Naše generace má tu výhodu, že může volně sdílet takové kvantum znalostí, že by i soudruh Všeználek zbledl závistí. Stejně tak jsem se naučil mixovat zvuky, což mi připomíná, že musím ještě na večerní zkoušku udělat úvodní hudbu. Najdu na youtube nějaký barokní spinet a fláknu do toho zvuky příboje i s rackama. To bude ono!

T = mínus 2 dny

Dnešní generálka byla hrozná! Celá scéna byla nakřivo, papír, na kterém byl barokní vzor tapety, se při zkoušení roztrhl a musím sehnat nový kalamář. Herci zapomínali text, zakopávali o nábytek a někteří pořád neví, odkud přijít. Laďa přišel zase pozdě se slovy: "Mám sekyru, nemám omluvu," čímž mě odzbrojil. Naštěstí mi zkušenost praví, že takhle je to normální, jinak bych propadl zoufalství a premiéru odvolal. Vím ale, že platí pravidlo: čím horší generálka, tím lepší premiéra. Spím tedy pokojně.

T= mínus 30 minut

Premiéra je v divadle podobná velkému třesku. Veškeré snažení a úsilí se shromáždí do jednoho bodu, do jedné hodiny pravdy, která se silně vryje do mozku. Naopak od zmíněného okamžiku vzniká nový vesmír nesoucí s sebou ozvuk toho třesku, obohacený o reakce diváků, pocity herců, o nové vztahy a zážitky. Ukáže se, zda několikaměsíční úsílí, stovky hodin zkoušek, víkendů v divadle, snahy scénografky, osvětlovačů a dalších lidí měly vůbec cenu. Hlediště už vře očekáváním, herci už nervózně típli cigaretu. Světlo zhaslo. Hudba hraje. Otevřte oponu!