Aktuálně

 
Back to top

Lenka Ševčíková: Růženka a vánoce

Já a počítače? Děláte si srandu, že? To rozhodně nebyla láska na první pohled. Proč taky. Bylo dost zájmů a počítač byl pouhým prostředkem k obživě, nutnost! Většinu času jsem trávila v práci na Městské správě sociálního zabezpečení v Brně, doma potom manžel a mnoho lepších nápadů, jak trávit zbytek volného času.

Jenomže potom do mého života vstoupila mnou nezvaná, ale dozajista trvalá a věrná „kamarádka“. Důvěrně jí říkám Růženka. A ta se rozhodla, že se mnou už zůstane. Kdo netuší, tak snad prozradí více známá zkratka rozka.

A už to začalo, nejprve změnou zaměstnání, následně zkrácený úvazek, výpověď, invalidní důchod … Musela jsem opustit i některé své další zájmy.  Drží se mně prostě jako klíště.

Jenže si myslela, že se z ní „složím“, ale to se spletla „kámoška“!

Nehodlala jsem doma sedět, litovat se a darovat jí byť jen minutku. Manžel ze mě na nervy, ale já byla ok. Pořád jsem něco vymýšlela!

Podařilo se, přišla nová práce. Zaměstnání v sociálních službách, ve firmě DEEP Boskovice. Ta svoje služby staví na informačních a komunikačních technologiích.

Poznávala jsem, že i počítač je skutečně dobrá věc. To snad ne! Pronikla do jeho tajů, do možností Internetu, sociálních sítí, možností využití v sociálních službách. A nejen že můžu využívat některé speciální zařízení na základě ICT, ale díky tomuto modernímu komunikačnímu prostředku jsem našla postupně i mnoho nových přátel a kamarádů.

Nejdřív úkol v aktivizační službě. Je nutno pomoci s komunikací klientovi, který má potíže s vyjadřováním mluveného slova, pak kluk na vozíku, který je tak trochu doma opuštěný a sám. Do toho další kolega, který přidá vtípek, radu a je tu když potřebuji.  Další dámy i pánové z různých koutů jižní Moravy, označovaní jsou snad za ohroženou skupinu osob se zdravotním postižením.

Zdravotní postižení to máme vlastně tak trochu všichni, ale tady poznávám lidi komunikativní, nápadité, přátelské a navzdory svému postižení nacházející nová uplatnění a nové cesty životem. Obdivuhodné!

Časem jsem našla vztah i k počítači, k novým přátelům.

Pravda je, že někdy zapomínám na tu moji kámošku Růženku, ale ona se stejně připomíná, ale dobře jí tak. Já dnes díky počítači, ale vlastně i díky ní mám nové skvělé lidi kolem sebe.

A poslední Vánoce? Jelikož nemáme s manželem Michalem děti, Vánoce jsme se rozhodli neslavit, jen tak v klidu je přejít a těšit se, až bude po nich. Co vymyslet? Co dělat? Už to mám a Michal byl nadšený. Navštívili jsme kamaráda Štefana na vozíku ve Slavkově, užili si pohodový Štědrý den s ním i jeho asistentkou. Další den jsme navštívili dalšího skvělého kamaráda a kolegu Tomáše v Brně.

Nakonec prima vánoční dny, úsměvy na tvářích kluků, co víc si přát ...

A mělo dojít ještě na jedno setkání. Měli jsme se sejít v Brně. Jenže manžel, abych mu asi nezáviděla, má problémy s páteří a v ten den mu bylo tak zle, že jsme do Brna jet nemohli.  No co se dá dělat, zamáčknu slzu a život jde dál. Po poledni zalehneme k odpolední siestě. V tom zvoní zvonek. No kdo to ruší ve dnech svátečních? Nikoho nečekáme! Jejda, to je síla! Tomáš, Janusz, Jaryn, Jaromír,  invalidní vozík i slepecká hůl, vodící pejsek …  To je překvapení, oni ti kamarádi přijeli z Brna za mnou a Michalem. A tak trávíme další, báječné odpoledne a večer, tentokrát u krbu místní restaurace.

A to vše věřte nevěřte díky tomu předtím nemilovanému počítači.

Jo a  Růženku? Tu  jsem nechala doma, jen ať si nemyslí, že zbytek života budu jen s ní!