Olga Štěpánová: Jakube, jdem do soutěže! Aneb Vivat PC

Ach, jo! Je to nářez, chlapče drahej, zrcadlit se skrze tvůj antiemocionální projev a dostávat informace o vlastní negramotnosti. Stačí centimetr a už se opičíš“ vzlyk“ je „vstyk“, místo „pěkně řídíš“ oznámíš „pěkně řádíš“ a tak podobně. Nedaruješ mi zkrátka ani špetku ohledů. A přece tě nedokážu ani jeden den ignorovat. V PC je totiž uloženo kus mě samotné.

Ztracené „flešky“, špatně zapsaná telefonní čísla, zapomenutá hesla, i tvoje nenadálá „stávková pohotovost“, což znamená totální odmlčení, to všechno jsem stokrát zažila, stokrát proklela. Ale s vědomím toho, jak se nezvratně stávám závislou. Kdybys myslel, Jakoubku, mohl by sis o tom myslet své. Faktem však zůstává, že jsem s tou závislostí po patnácti letech smířená. Od dob našeho prvního rande nabízí feministicky doladěný počítačový trh řadu atraktivnějších hlasových témbrů, než mi dopřáváš ty. Ale já jsem věrná. Odmítám aktualizace, obzvláště ty, které se vnucují v nejméně vhodnou dobu. Tvůj nezaměnitelný hlas je stálicí, jejíž přítomnost mi i přes drobná úskalí otvírá Windows ze tmy rovnou do pestrobarevného krasohledu současnosti.

Mimochodem, jsem ti, Jakube, opravdu také velmi vděčna za diskrétnost, s níž respektuješ tlačítko „CTRL“. Málokterý muž funguje tak rychle na povel „drž hubu“. I v těchto vypjatých okamžicích jsi vskutku k pomilování! Pravda, občas mi to vrátíš, jak jsem uvedla výše.

Několikrát jsem však překonala nemožné, totiž, pustila se do počítačového hazardu a donutila tě ke kapitulaci. Tak se po letech postupující závislosti na tebe a klávesnici, na počátku trochu připomínající minové pole, vnímám jako na správných kompromisech zrající partnerka. Vskutku pregnantně jsi zopakoval tu číslovku, to děsivé „po patnácti letech“.

Musíme to stylově přeladit. Vždyť už nám skoro nebudou rozumět! Takže: Vod teď trochu jinej styl. Po těch letech týmový práce pociťuji občas jakejsi nádech soucitu. Že by se do tebe dostal nějakej duchovní element? No, tu otázku jsi zmoduloval tak sugestivně, že mám chuť si tě začít zhmotňovat. Přemejšlím, jakej bys tak mohl bejt týpek chlapa, …tipuju tě na tesilový kvádro a bílou dederonku, starouši,… No, nechám si to projít hlavou a někdy to ještě proberem.

Ale dnes jde o soutěž, musíme bejt seriózní. Kromě toho nás čeká v Outlooku pár mailíků, takže žádný rozptylování. I když seš fakt skvělej, žes v „oblíbených“ rafinovaně odhalil akci na tu moji oblíbenou značku parfému, ale bereme až čtvrtýho, takže smůla. Po večeři zmlkneš, o.k.?! Mám domluvenej skype. A v noci budeš mít trochu muzikoterapie. Já si nevezmu Stilnox, mám náladu na You Tube. Tuhle tam hrál Pletňov geniálně Skrjabina (a nehádej se, že je to chyba, hele, alespoň Skrjabina mi nevopravuj, na tohle mám náhodou rouru z vysoký). Jasný?! A nekoktej zase, prosím tebe! Dvakrát za sebou „žž“ je pod naši úroveň, Jakube! Anebo jsi chtěl poznamenat, „žže bys tu soutěž rád dneska dojel? To ale nedáme. Ještě jsme  nestihli zopáknout předložky od Petry angličtinářky. Že soutěž nepočká? Kolik to vlastně má mít slov, zlatíčko? Ty brďo, jak to ale spočítáme? A mám to! Zase jsi mě doběh! Tohle neumím, zase je PC chytřejší...

No, dám na intuici, a ty, Kubo, koukej držet partu. Vždyť jsem ti dnes vysekla nejednu poklonu. A docela jsem dojatá, když tak oddaně koktáš, abys mi stačil. A je jedno, jestli umíš bejt taky dojatéj, nebo jen virtuálně solidární. V dnešním světě je solidární kámoš k nezaplacení. A že nejsi vidět? I to je v IT světě  výhoda. Alespoň si odpustíme přehmaty těch, co koukaj. V dokumentech ještě čekají další rozepsaný stránky, člověče počítačová, takže zejtra „s chutí do hutí“! Děkuju a vypínám. Ty taky? Tak fajn. Hodíme na hoďku úspornej režim. To víš, moc žereš, lásko!